Supervize je super!

Přeji Vám krásný den. V minulých článcích o dobrovolnictví jsem se zmínila o tzv. supervizi. Co to ale je? Je to povinné? Je to nuda? Co vám to přinese? Pojďme si na tyto otázky odpovědět.

Supervize je povinné setkávání dobrovolníků, které se koná přibližně jednou za čtyři měsíce. Na supervizi se spolu pobaví nejen dobrovolníci, ale je přítomna i psycholožka. Cílem supervize je debata o našich zkušenostech, problémech a jejich následném řešení. Kdo problémy nemá, může poradit.

Na začátku supervize si všichni sedneme do zasedací místnosti dokola kolem stolu. V čele je místo pro paní psycholožku. Jako první se všichni představíme a řekneme si, kde působíme. Pak už každý povídá o tom, jak mu práce jde, jestli nastaly nějaké komplikace s personálem nebo klienty, a nebo zda je všechno v naprostém pořádku.

Když si vzpomenu na svou první supervizi, musím se smát. Bylo mi tehdy 16, e-mail byl pro mě španělská vesnice a co jste mi nenapsali na Facebook, to jsem nebrala v potaz. Jenže, právě na e-mail mi přišla pozvánka na POVINNOU supervizi. Dva dny poté jsem se koordinátorce mailem omluvila, že jsem si e-mail nepřečetla, že příště už dojdu. O pár dní později jsem šla na jakési školení, a zastavila se tam právě ona koordinátorka, se kterou jsem byla v kontaktu. Zmínila se právě o supervizi, a prosila nás, abychom si četli pravidelně e-maily, protože právě tady nám budou posílány pozvánky na takové akce. A použila jako odstrašující příklad mě (ne jmenovitě!). Slovy “Jedna slečna mi teď napsala, že si e-mail nepřečetla a proto nepřišla.” a pohoršeným výrazem ve stylu “Ach ta dnešní nezodpovědná mládež!” mě přiměla, abych si v 16 letech opravdu pravidelně kontrolovala e-maily. Dodneška to koordinátorka neví.

Přátelé, pokud se stanete dobrovolníkem, určitě na supervize choďte. A čtěte e-maily. Naštěstí naši koordinátoři už udělali krok dopředu a komunikují i přes Facebook. To si užijte, za nás tohle nebylo.
Zdroj obrázku: obrázky google