V dnešní době dělají zadarmo jenom hlupáci. Takže to znamená, že jimi jsme? Ne. A víte proč? Protože my nepracujeme zadarmo. Dobrovolnickou činností získáváme tolik životních zkušeností, o kterých se mnohým může jenom zdát. A že to není žádný výmysl vám snad objasní tenhle článek a třeba někdy na viděnou v Elimu.

Bábi mi je inspirací
Sedím u babičky na obědě se svými bratranci a sestřenicí a přemýšlím, jak je krásné mít na stará kolena kolem spoustu vnoučat a svou rodinu. Babi vždycky vykouzlí úsměv na tváři, když nás může nasytit k prasknutí. Po obědě ještě pobíhá po baráku a hledá zmrzlinu, kterou včera koupila v obchoďáku, aby nám připravila pohár.

Přeskočila jiskra                                                                                  Nedávno jsem slyšela dvě kamarádky hovořit o tom, že právě začínají s dobrovolnickou prací a jedna z nich nadšeně vykládala, jak byla včera na procházce s babičkou z domova důchodců. Řešili její mládí, vnoučata i školu. Oči jí jiskřily vzrušením, protože se nikdy dřív s ničím podobným nesetkala. Bylo moc hezké, když mluvila o dobrovolnické činnosti, a tak jsem si řekla, proč to nezkusit taky?

Pojďte si třeba zatančit
Jednoho květnového dne jsem se rozhodla a do Elimu jsem vyrazila. Iva, která mi podala k vypsání psychotesty, byla velmi milá a vše mi vysvětlila. Jako dobrovolník si po vypsání psychotestů můžete vybrat, jaké zařízení či rodinu budete navštěvovat. Docela jsem váhala, protože na výběr je toho opravdu dost (ex. Doučování, doprovod při procházkách zrakově postižených, kamarád pro volný čas, předčítání v domově důchodců, tančení s mentálně postiženými…). Podle mého úvodu, jste asi správně uhodli, že jsem si vybrala činnost v domově důchodců.

Zákeřní důchodci
Domov důchodců jsem začala navštěvovat v červnu. Poprvé jsem hrála se seniory deskovou hru zvanou „Člověče, nezlob se!“. Bylo to velmi zajímavé, už jen z důvodu, že jsme hráli na obřím koberci s figurkami gigantické velikosti, ale také protože jsem nikdy s tolika důchodci nehovořila. Ono je to opravdu jiné, než si člověk prvně myslí. A taky jsou při hře velice zákeřní, protože kdykoliv se naskytne možnost mě vyhodit, tak neváhají a jednají hned.
Z domova důchodců jsem odcházela se zvláštním pocitem. Znáte ten pocit, když vyzkoušíte něco poprvé? Když se poprvé postavíte na lední brusle a zjistíte, že to vlastně není tak těžké a máte radost, že jste to vyzkoušeli, nebo poprvé tančíte na veřejnosti sambu, kterou do vás drtili 10 hodin v tanečních, a vám se to nakonec povede. Tak přesně s takovým pocitem jsem odcházela.

Když se nudí, jsou nudní
Když se důchodci nudí, tak s nimi není sranda, proto je fajn s nimi trávit čas nějakou zajímavou aktivitou. Jednou jsem s nimi hrála kvíz. Četla jsem jim otázky ohledně okolí Opavska a oni se snažili odpovídat. Docela mě překvapilo, že tichý pán, který měl neustále milý výraz v obličeji, věděl úplně všechno a to vždy hned! Proto jsem se jich ptala, jestli už to někdy hráli, když jsou takový přeborníci, ale senioři mě zatvrzele ujišťovali, že takovou hry nikdy v životě neviděli. Stejně si myslím, že kecali.