S dětmi a dobrovolníky v azylovém domě

| 28. 7. 2017 | Jednorázové akce

Mírným krokem mířím na setkání, které máme s ostatními dobrovolníky. Míjím lidi, kteří jdou každý za svým cílem. Mým dnešním je jít s partou lidí do Azylového domu, kde si budeme hrát s dětmi.
Přicházím na smluvené místo, kde na mě už čekají usměvavé dobrovolnice. Chvíli čekáme na zbytek a vyrážíme.

Když jsme na místě, tak nám je řečeno, že děti přijdou za chvilku za námi ven. Mezitím si tam hraje jeden kluk s míčem na hřišti. Proč se nepřipojit? Přidáváme se všichni i přesto, že mnozí z nás fotbal hráli opravdu hodně dávno. Po chvíli se přidávají děti, které jdou ven za námi. Po celém hřišti je slyšet smích a veselost s jakou hrajeme. Vůbec nevadí, že někteří z nás jsou vyzbrojeni velkými podpatky nebo drahým oblečením. Zde na tom nezáleží, tady jsme všichni stejní a přišli jsme kvůli dětem. Když už se hra obrací do míst, kam nechceme, tak ji měníme. Jdeme hrát všemi oblíbenou hru – na pykanou, nebo-li schovku. Po nějaké době bohužel začíná pomalu pršet. S mírnou nechutí jsme nuceni skončit a jít dělat něco jiného. Míříme dovnitř, kde mám vymyšlenou báječnou hru s čokoládou.

Hraje se, když někdo hodí na kostce 6, tak se obleče do připraveného oblečení (bundy, rukavic, čepice) a může jíst lžící čokolády kolik chce. Všichni sedíme v kruhu plní očekávání, jak to půjde. Vůně si pomalu nachází krůčky a rozšiřuje se do celého pokoje. Malá holčička, která je zde s námi bere kostku do rukou. Hází, hra je zahájena. Po několika kolech se už každý alespoň jednou najedl až na jednoho chlapce. Jde mu vidět na očích, že by taky rád hodil tu právě očekávanou šestku. Bere kostku do rukou, háže – dvojka. Smutek u chlapce pomalu přechází v mírný pláč. Je nám ho líto a všichni mu přejeme, aby se mu to podařilo. Opět se shýbá pro kostku, háže a padá 6! Všichni jásáme a tleskáme nadšením. Obleká se a když začne jíst čokoládu, tak opět propuká v pláč. Začal jej bolet zub.

Říkám si, že mnohdy někomu něco přejeme, myslíme si, co je pro něj nejlepší, ale opak může být pravdou. Každý má svou individuální cestu, kterou kráčí a o které nikdo jiný neví. Sbíráme se a jsme připraveni na odchod. I přes všechno, jak dopadlo, jsme z dnešního dne nadšení a určitě se brzy vrátíme.