Předvánoční dobrý skutek

| 18. 1. 2018 | Rozhovory

Je chladný, zimní den a já stojím na Hradecké ulici před domem mé kamarádky Evy. Malinko sněží, je opravdu chladno a my se chystáme na velkou akci – hodláme předat skupince bezdomovců nasbírané oblečení, peřinu, plynový vařič a trochu horké polévky. Evička mi otevírá dveře a nadšeně mi sděluje, že s námi ještě půjdou další dva kluci, Tomáš a Vojta. Bohužel, Tomáš zapomněl na čas srazu, tak s Evičkou musíme chvíli počkat. Konečně však Tomáš přijíždí, nakládáme dary pro bezdomovce do auta a vyrážíme!

Když parkujeme u supermarketu, kde máme s bezdomovci smluvený sraz, už tam na nás čekají. Když vidí všechno to oblečení, mají skutečnou radost a nespočetněkrát nám děkují. Evička rozlévá polévku a společně si povídáme.

Jako první si se mnou povídá Michal. Studoval filosofii v Ostravě, ale zapletl se do špatné party a začal požívat drogy. Bohužel tomuto démonu naprosto propadl, jeho rodina se k němu otočila zády, a tak skončil na ulici. Jak nám tvrdí, dnes už tyto problémy nemá, ačkoli jsme ho viděli polykat tablety neznámého původu.

Jako druhý si se mnou povídá Petr. Ten skončil na ulici skutečně nešťastným osudem – nepohodl se se svou matkou a ta ho v mladém věku vykázala z bytu. Stejně dopadl i jeho bratr. Měli možnost bydlet na chatě, kterou zdědili, jenže jejich sestřenice chatu prodala a za utržené peníze si koupila nové auto. Nenapadlo ji, že v podstatě sebrala dvěma lidem potenciální střechu nad hlavou.

Petr je vyučený tesař a dle svých slov krásně kreslí. Patří k těm lidem, kteří žili spořádaný život a na ulici skončili skutečně cizím přičiněním. Dnes má amputované všechny prsty u nohou, protože mu umrzly. I přesto si zachovává veselou mysl a po celou dobu setkání nás baví vtipy a skoro bez přestávky se směje.

Když se blíží konec našeho setkání, kluci nás objímají, a ještě několikrát nám děkují za dary. Spíše bychom jim ale měli děkovat my.

Člověk si neuvědomí, co má, dokud o to nepřijde nebo nepotká někoho, kdo to samé nemá. Já osobně jsem ještě ten večer poděkovala své mamince za všechno, co pro mě dělá, že je mi vždycky nápomocná a dělá vše pro to, abych se měla dobře. Každému bych doporučila takovéto setkání, aby si uvědomil, co má a že problémy, kterými se mnohdy zabýváme, jsou maličkostmi. Važme si toho, co máme.

A jak Evička na tento nápad vlastě přišla? Byla nakupovat v supermarketu, u kterého jsme měli sraz. Tu ji zastavil jeden z našich nových kamarádů, a poprosil ji, jestli by mu nekoupila teplý čaj. Evička mu čaj ochotně koupila. Když bezdomovec odcházel, Evička se za ním ohlédla a všimla si, že o jeden teplý čaj se dělí asi osm mužů. Ohromila ji jejich soudržnost a zašla za nimi na kus řeči. Poté, jen co přišla domů, napsala na Facebook výzvu, aby všichni donesli své staré oblečení, že jej hodlá předat těmto mužům. A povedlo se. Akce se zdařila a já doufám, že nebude poslední!