Mucholapka – Střevo

| 25. 10. 2017 | Štěpánův deník

Čus,

tak mě napadlo, že dobrovolníci, vzhledem ke všem těm emotivním zážitkům a prostě celkově myšlenkové konstituci, by mohli být docela dobrými básníky. Nedává to moc smysl, ale prostě mě nějak chytilo básnické střevo a myslím, že je to právě dobrovolnictvím. Dopadlo to asi nějak takto:

 

Myslíc na druhé

v svitu měsíce
tajně vytvářím

básní směsice

 

Nelíbilo se mi, že jsem tam zakomponoval málo toho dobrovolnictví, a tak jsem tam na podruhé dal trochu víc:

 

Rozdáváme pomoc, lásku

Upletenou z bílých vlásků (to jako mých)
Proto každý dobrovolník
nazývá se lásky dělník

 

Očividně už jsem se začal rozjíždět, ale něco tomu pořád chybělo, něco, abyste z toho měli opravdu silný umělecký zážitek. Došlo mi, že je to určitě o délce, že vlastně ani moc nejde o význam slov. Prostě to chce silný refrén a hodně omáčky:

 

My!

Jsme!

Dobrovolníci!

 

Nesnášíme lidi spící

Protože když pořád spíš

Jenom stále v leže hníš

My nikdy hnít nebudem
Porveme se s osudem!

 

My!

Jsme!

Dobrovolníci!

 

Máme rádi bujnou kštici

Proto když máš dlouhý vlas
Musíš přijít mezi nás!

A i když ho máš krátký,

přijdi radši taky!

 

My!

Jsme!

Dobrovolníci!

 

V tu chvíli jsem byl tak na vrcholu tvůrčích sil, že jsem se rozhodl s tím skončit, jelikož v nejlepším se má přestat, a taky musím přiznat, že jsem nad tímhle strávil fakt moc času a už se mi nic nechtělo dělat. Najděte si svoje střevo – jste přece dobrovolníci…

 

Čus

Štěpán/Gery