Mucholapka – Interview

V dnešní vydání dobrovolnického blogu jsme se rozhodli vyzpovídat Štěpána Matouška, občasného dobrovolníka a mého dobrého kamaráda. V roli reportéra vystupuje rovněž Štěpán Matoušek. Můžeme začít!

Zdravím tě, jak se máš?
Ahoj všichni, mám se skvěle, právě jsem se totiž vrátil z domova důchodců.

Co jsi tam vlastně dělal, Štěpáne?
Dobrá otázka, Štěpáne! Už nějakou dobu tam docházím za jednou paní, povídáme si, občas jí čtu knížku, občas někam jedeme, podle počasí, podle nálady.

A to je tvoje babička?
Ne, ne! (směje se) Prostě cizí paní, teda už ne cizí, znám ji docela dlouho, teď to bude něco málo přes rok od toho, co jsme se poprvé setkali.

Jaké to setkání bylo?
Nervozní, hodně, hodně moc. Nejsem totiž tak úplně komunikační Bůh, a proto začátky byly těžké. Mám ale štěstí, že ta paní celkem komunikační Bůh je.

Když máš potíže s komunikací, proč jsi do toho teda šel?
Chtěl jsem efektivně využívat volný čas.

A fungovalo to?
Určitě, jinak bych tu teď s tebou nevedl interview.

Jak ses k tomu vůbec dostal?
Naši koordinátoři jednoho dne přišli ke mně do školy a jejich přednáška mě hodně oslovila, a tak jsem je potom oslovil zas já a šlo to všechno hrozně rychle. Moc jsem se všeho bál, ale časem se z toho stalo dobré rozhodnutí.

Takže nelituješ?
Ne. (očekávám delší odpověď, ale Štěpán prostě mlčí)

A to se díky tomu jen staráš o staré lidi?
Není to starání, spíš malá, bezvýznamná pomoc. A rozhodně je další hromada věcí, které s Elimem můžeš dělat, ale o tom třeba někdy příště, až se znovu potkáme.

Dobře. Chtěl bys na závěr něco vzkázat našim čtenářům?
Čtěte Mucholapku!

(Pokrytecky se směju) Tak to by bylo všechno, děkuji ti za rozhovor a Vám, čtenářům, nemůžu doporučit nic jiného.

Mějte se dobrovolnicky
Štěpán