Mucholapka – Existencialismus

| 8. 11. 2017 | Štěpánův deník

Mohlo by se zdát, že opět nemám v plánu psát cokoliv o dobrovolnictví, jako tomu velí tradice, ale věřím, že Vás tentokrát vyvedu z omylu. Podnětem pro tento článek je má jediná stabilní dobrovolnická činnost, to znamená docházení do domova důchodců, a konkrétně její momentální absence.

 

Stala se mi taková věc. Maturita a taky ještě přijímačky. Asi to znáte, protože se to děje celkem pravidelně a celkem všem. Přesto mě to zaskočilo. To však není důvodem toho, že teď kašlu na své morální povinnosti. Maturita je totiž klíčem k netušeným způsobům prokrastinace.

 

Když právě nemyslíte na to, co všechno se máte učit, nebo na co se budete učit zítra, přichází otázky po smyslu toho všeho, jako vážně TOHO VŠEHO. Nebo teda alespoň u mě to tak přichází. Ubírá se můj život správným směrem? Jaký směr je ten správný? Co když si vyberu špatný? Není už vrchol mého života dávno za mnou a všechno, co přijde, bude jen nuda a šeď? Někteří se v mém věku setkávají s britskými princi a arabskými šejky a já mám radost z toho, že si vezmu do školy dobrý outfit a 8/9 mých kamarádů mi ho pochválí. Proč pokračovat v tlačení toho kamene přede mnou, proč se pokoušet přijmout to trápení nejistoty a stále horších zítřků?

 

Jo a taky teď bereme existencialismus a je to celkem síla.

 

Ještě přemýšlím nad tím, proč vlastně psát nějaký blog, když mi psaní ani moc nejde a většinou se dost odkloním od tématu (snad se mi to nestane u maturity).

 

Měl bych zajít za svou paní do domova, ať se necítím tak odporně a třeba se mi potom bude ten kámen chtít tlačit zase o trochu víc (pokud to někdo čtete, tak ten kámen má co dočinění s tím existencialismem, tak si to když tak vygooglete, abyste si nemysleli, že jen tak plácám z cesty).

 

Asi už moc plácám z cesty.

Budu končit.

 

Váš oddaný

Gery