Mucholapka – část první

| 28. 9. 2017 | Štěpánův deník

Čus. Asi nevíte co čekat, že? Mucholapka?  To jako v Elimu uspořádali akci, kde se loví mouchy? – Jo, a ty se můžeš přidat taky. – Boží!

Mým snem vždy bylo psát příspěvky, které nebude nikdo číst a budou si hrát na rádoby vtipné a originální, přičemž budu všem jen pro smích, ale takový ten skrytý pod vousy, nebo dlouhé vlasy, když vám nerostou vousy, protože ty moje příspěvky by byly na pohled dost intelektuální, takže by si je nikdo otevřeně hejtovat nedovolil. Přesně proto si teď tady plním dětské sny a začínám něco, co by se dalo nazvat alternativa dobrovolnického blogu.

Nečekejte srdceryvné příběhy, nalézaní spřízněných duší, ani potoky až řeky slz na konci každého řádku. Jsem dost nízké stvoření s malým srdcem a slepýma očima (můžete si mě představovat jako červíka), ale byla mi dána možnost zapojit se do sociálního života a tímto děkuji určitým koordinátorům, že mi honí ego tím, že prý jsem při psaní vtipný. Je to moc milé. Jen ještě musí pochopit i všichni ostatní, jak moc jsem vtipný.

Jsem až tak moc vtipný, že mi začalo připadat podezřelé, aby se lidi kolem mě smáli tak moc prakticky kdykoliv otevřu pusu. Začal jsem pátrat, v čem je háček, a skrz temné hlubiny internetů a nezměrné moudrosti wikipedie jsem se dočetl, že u smíchu dost záleží, kolik pater (jakože zubů) ukazujete. Zjistil jsem (a tohle je skutečně vědecky dokázaný fakt), že když uvidíte někoho, kdo při smíchu odkrývá horní i spodní parto, na 95% je to úsměv falešný a ten člověk to jen hraje. Naproti tomu lidé, kteří cení jen vrchní patro, mají v obličeji záblesk upřímnosti a jsou hodni naší důvěry.

Na druhý den jsem zjistil, že 95% mých kamarádů se směje oběma patry. Rozhodl jsem se, že budu vtipný už jen pro vás.

Mějte se dobrovolnicky
Čus
Štěpán (nebo Gery)