2 roky. 24 měsíců. 730 dní. Tak dlouho trvá moje dobrovolnická činnost. Docházím do slepecké rodiny. Je to jedna z největších zkušeností, kterou jsem ve svém ještě relativně krátkém životě získala. Nejde jen o to, že když odcházíte, tak ze sebe máte tak nějak lepší pocit a možná i mírně zpychnete z té představy, že nejste sobci a egocentrici. Samozřejmě že jste, ale na tuhle chvíli aspoň trochu menší.  Spíš jde o pokoru. Uvědomíte si, jak musíme být k životu pokorní, protože život, a teď se omlouvám za ten výraz, nám umí dát někdy pěkně po papuly.

Uvědomila jsem si, jaké štěstí mám

Bereme jako naprostou samozřejmost to, že vidíme. Opak je ale pravdou. Náš zrak je věc tak vrtkavá, až se mi z toho místy dělají mžitky před očima. Stačí špatné spadnutí na hlavu a na druhý den uvidíte jen bezduchou tmu. Každý normální zdravý smrtelník se při té představě otřese a zároveň se uklidní tím, že to rozhodně není jeho případ. A nechci tady spřádat nějaké hrozivé předtuchy, že všichni oslepneme, ale spíš bych chtěla poukázat na náš přístup. Jsme nevděční. Já i vy. To, že jsem každý týden v kontaktu s někým, kdo holt takové štěstí neměl, je pro mě dostatečná facka, abych si setsakramentsky vážila svých, byť trochu krátkozrakých, očí.

Citáty občas nejsou k zahození

Je úžasné vidět, jak lidé bez ostřížího zraku, přesněji řečeno lidé bez zraku, jsou optimističtí a plní energie. Až se občas hanbím, že já taková někdy nejsem a to mám vše, po čem bych mohla toužit. I když to teď bude znít jako obrovské klišé, tak jsem si uvědomila, myslím tím na vlastní kůži, že ono na těch přehnaně sentimentálních citátech fakt něco bude. Např. Člověk si začne něčeho vážit teprve tehdy, až to nenávratně ztratí. Když jsem to slyšela poprvé, tak jsem protočila panenky a řekla jsem si, že tyhle srdceryvné bláboly rozhodně číst nehodlám, nebo se jimi dokonce řídit. A ono když se s tím člověk potká na vlastní kůži, tak se mu ten pohled trošku změní, pootočí, respektive u mě se naprosto zdeformoval. Zkrátka a dobře, važme si toho, co máme a nesmuťme nad tím, co mít nemůžeme!