Jaké jsou zkušenosti sociálního pracovníka s dobrovolnictvím?

Jak se dívají na dobrovolnictví, pracovníci z domovů seniorů a jiných organizací? Je pro ně dobrovolník někdo, kdo jim pomůže nebo přidělá práci? Dnešním článkem bych se rád podíval na dobrovolnictví úplně z jiné strany. Často můžeme (koordinátoři dobrovolníků) žít v mírné iluzi toho, že všechno funguje. Dobrovolník pravidelně dochází ke klientovi, společně tráví čas a všechno jde jako po másle. Je to tak opravdu vždy?

Cesta do Centra pro seniory Pohoda v Bruntále

S kolegyní Ivanou Kramnou jsme se rozhodli navštívit Centrum pro seniory Pohoda v Bruntále. Naším cílem se bylo podívat, jak to v dané organizaci funguje s našimi dobrovolníky, kteří tam dochází. Přijímala nás usměvavá a milá sociální pracovnice Marcela Matúšů, která má na starost dobrovolníky. Provedla nás celým centrem a měli jsme možnost se seznámit i s pár milými seniory. Jaké má paní Matůšú zkušenosti s dobrovolníky? To zjistíte v rozhovoru níže.

Mohla byste se krátce představit a říci o sobě něco?

Jmenuji se Marcela Matúšů, v roce 1986 jsem ukončila studium na Střední zdravotnické škole v Krnově a do roku 2007 jsem pracovala ve zdravotnictví. Poté jsem pracovala cca rok na MěÚ v Bruntále jako koordinátorka komunitního plánování a v této době jsem se dostala k sociálním službám. Od roku 2009 pracuji v Centru sociálních služeb pro seniory Pohoda, p. o. na pozici vedoucí sociálního úseku. Jsem vdaná, mám dvě dospělé děti.

Jaké máte koníčky?

Jsem společenská, ráda se setkávám se svými přáteli. Když mám čas, čtu, poslouchám hudbu, s oblibou se podívám na dobrý film. Zajímám se o všeobecné dění.

Co Vás baví na Vaší práci?

V sociálních službách pracuji bez přestávky 9 let, přičemž celou dobu pracuji se seniory a zdravotně postiženými. Na mé práci mě baví její rozmanitost, tzn., že jsem denně v kontaktu s našimi uživateli. V rámci sociálních šetření se pohybuji i v terénu a nedílnou součástí mé práce je i administrativa, která mnoho sociálních pracovníků obtěžuje, ale mě baví.

Jakou zkušenost máte se seniory?

Práce se seniory není jednoduchá. Senioři už mají často své „vrtochy“, jsou občas nerudní, dost často je s nimi těžké se domluvit apod. Na druhou stranu je pro mě velmi nabíjející, když si s nimi sednu, popovídám a oni jsou vděčni za každé vlídné slovo. Řeknou mi, že se jim u nás líbí, že jsou v domově moc spokojeni, chytnou mě za ruku a řeknou, že jsou rádi, že mě vidí. To mám pak pocit, že svou práci dělám dobře. Práce mě baví také proto, že jsme v domově dobrý tým. S jednotlivými úseky dobře spolupracujeme, protože jednotlivec nic nezmůže a jen díky dobré týmové spolupráci, je naše zařízení místem, kde se uživatelům líbí a jsou zde spokojeni.

Jak dlouho už dobrovolnictví u Vás funguje a jak na něj nahlížíte?

Dobrovolnická činnost funguje v centru od roku 2010. Za tu dobu se u nás vystřídalo již spoustu dobrovolníků, kteří věnovali našim seniorům spoustu svého volného času. Myslím si, že právě u seniorů je dobrovolnická činnost velmi užitečná. Mnoho z nich je osamělých a spoustu jich sice rodinu má, ale ta o ně nejeví zájem. V takovém případě pak nastupuje dobrovolník a dost často funguje jako rodinný příslušník. Seniora těší už jen to, že se má na koho těšit.

Jak se u Vás osvědčili dobrovolníci s rozdílným věkem?

V našem zařízení se dobrovolníci osvědčili, bohužel, se nám nedaří získávat další nadšence. Z praxe se nejvíc osvědčili dobrovolníci ve středním nebo i starším věku, ale nepříliš dobré zkušenosti máme se studenty. Těm často chybí empatie, komunikační schopnosti a smysl pro zodpovědnost. Nicméně ani v tomto případě nelze paušalizovat. Např. jedna studentka k nám dochází již od roku 2012.  Se seniorkou, kterou již šestým rokem navštěvuje, si vytvořily opravdu silné pouto a dá se říct, že se dobrovolnice stala součástí její rodiny. V loňském roce se dobrovolnice vdala, bydlí trvale v Brně, ale ani to ji nebrání v tom, aby za seniorkou pravidelně dojížděla. Seniorka byla v loňském roce často hospitalizovaná a dobrovolnice ji pravidelně navštěvovala také v nemocnici. Opakem je dobrovolnice v již seniorském věku, která se sama potýká se zdravotními problémy, špatně chodí, často ji všechno bolí, ale přes všechny své útrapy dochází do centra již 5 rokem a každý týden s naší uživatelkou posedí, vypijí si společně kávu a popovídají si.

Co byste vzkázala lidem, kteří uvažují nad dobrovolnictvím?

Pokud někdo uvažuje nad dobrovolnictvím, měl by si hned na začátku ujasnit, zda má časové možnosti se této činnosti věnovat, a to pravidelně, pokud možno v delším časovém období. Dále by si měl ujasnit, zda má vhodné schopnosti pro tuto činnost – dostatečnou empatii, komunikační schopnosti, odpovědnost. Není nic horšího, než když přijde zájemce o dobrovolnictví, já mu věnuji svůj čas, ELIM mu věnuje svůj čas, představíme ho seniorovi, domluvíme schůzku, senior je natěšený a dobrovolník pak přijde jednou a skončí. V lepším případě seniora navštěvuje nějaký čas, a pak beze slova skončí, se seniorem se ani nerozloučí. V těchto případech je to pro naše uživatele velké zklamání a dost často se uzavřou a o dobrovolníka v budoucnu již zájem nemají. Pokud si tedy toto všechno zájemce o dobrovolnictví uvědomí a jeho zájem trvá, pak ho velmi rádi přivítáme. Odměnou je pro dobrovolníka hřejivý pocit, že dělá něco co má smysl.